Perská říše, státní útvar, který se téměř pět tisíciletí rozkládal na území dnešního Íránu, sice zanikla, ale její dědictví v podobě pestrobarevných koberců nadále přetrvává. Už v dávných dobách obyvatelé Persie věřili v to, že právě koberec je jedním z atributů ráje. Kromě toho byl ale také ukazatelem bohatství majitele domu. Měl-li člověk ve svém příbytku hned několik kvalitních koberců, byl považován za váženého a majetného. Bohužel, nelze s přesností určit, kdy se objevil úplně první perský koberec. Nejstarší dochovaný je ale starý neuvěřitelných 2 500 let.
[hana-code-insert name=’google‘ /]
Rodinná tradice
Zpočátku byly koberce vyráběny pouze pro vlastní potřebu, nebo jako dárek. Tajemství jejich výroby se předávalo z generace na generaci a patřilo k největším rodinným pokladům. Teprve ve 3. století našeho letopočtu se z perských koberců stal byznys a tím pádem i jeden z hlavních zdrojů příjmů země. V současnosti rodinná tradice pokračuje, stále existují rodiny, které se zabývají ruční výrobou koberců. Vedle nich ale vzniká stále více továren, které jsou schopné vyrábět daleko rychleji a levněji, často ale na úkor kvality.
Klasifikace perských koberců
Nikoho asi nepřekvapí, že existuje hned několik druhů perských koberců. Každé íránské město se totiž může chlubit vlastním stylem i svými ornamenty. Třeba na kobercích z Tabrízu se často objevují vzory inspirované díly východních básníků, nebo lvi na červeném, tmavě modrém nebo krémovém pozadí. V Nain se zase vyrábí poměrně světlé koberce, na kterých převládají světlezelené a tmavě modré barvy.
Přírodní materiály
Perské koberce nejčastěji vznikají z ovčí vlny, kvalitní bavlny a hedvábí. K jejich obarvení jsou používána především přírodní barviva z bylin, zeleniny a nejrůznějších plodů stromů. Při barvení hraje důležitou roli použití kyseliny citrónové. Ta přírodní barvivo spolehlivě zakonzervuje a koberec si tak dlouho uchová svou pestrost. Továrny při výrobě koberců ale často používají syntetické materiály i barviva. Takový koberec je sice mnohem levnější, ale perským se nazvat nedá.
Proces výroby perských koberců
Proces výroby koberců je velmi náročný a zdlouhavý. Nejprve musí být vyhotovena skica. Po jejím vybarvení následuje předání mistrovi, který podle ní začne vyrábět koberec. Na dřevěný rám umístí základ, následuje vplétání. Každá nit musí být zafixována speciálním íránským uzlem, který zajistí koberci dlouhou životnost. Množství uzlů určuje kvalitu i cenu koberce. Čím větší je počet uzlů, tím je koberec kvalitnější, pevnější a ornament na něm zřetelnější. Aby byly uzly opravdu kvalitní, dělají je často mladé dívky s drobnými prsty. Nakonec přichází na řadu třásně. Výroba jednoho koberce může trvat několik měsíců až tři roky.
